Tato distinkce, modelovaná obsahově i formálně (viz dále) podle strukturalistického rozlišení mezi ↗fonetikou a ↗fonologií, vystihuje dva základní přístupy ke studiu sociálních jevů: (1) přístup z hlediska relevancí pozorovatele, výzkumníka, „zvnějšku“ jazykového či kulturního systému (hledisko etické) a (2) přístup z hlediska relevancí těch, kteří jsou pozorováni, tj. členů studovaného společenství, „zevnitř“ systému (hledisko émické). Lingvistický koncept hojně užívaný v antropologii.

Pojmy é.–e. zavedl americký lingvista ✍Pike (1954), zastánce integrovaného přístupu ke studiu jazyka a kultury; extrapoloval rozlišení mezi fonetikou a fonologií nejen na další jazykové roviny, ale také do sféry lidského chování (viz i jeho pojem behaviorém, tj. jednotka chování, která je vyčleňována z „proudu chování“ operacemi podobnými operacím k určování fonémů). Pikeova distinkce é.–e. byla intenzivně diskutována v americké antropologii, co se týče jejích teoretických a metodologických důsledků (viz ✍Harris, 1976; ✍Headland & Pike ad., 1990; ✍Horáková, 2012:54–57). Distinkce é.–e. umožňuje výzkumníkům si lépe uvědomit rozdíl mezi kategoriemi či pojmy expertními (etickými) a členskými (émickými); (viz ↗členská kategorizační analýza). Émické hledisko je programově zabudováno v základech ↗etnometodologie, ↗konverzační analýzy n. ↗interpretativní sociolingvistiky. Pike naznačuje i určitou dynamiku ve vývoji badatelova přístupu v konkrétním výzkumu – od etických dat k émickým jednotkám. Neobvyklé je vytvoření samotných výrazů émický a etický – byly odvozeny z angl. phonemic (v dekomponované podobě: phon‑emic) a phonetic (phon‑etic).